O knize: 2017 / Fima žije v Jeruzalémě, ale celý život má pocit, že by měl být někde jinde. Ve Fimově životě bylo dost tajných milostných vztahů a netriviálních nápadů, v mládí se do něj vkládaly velké naděje - jeho debutová sbírka básní se stala významnou událostí. Fima ale raději přemýšlí o struktuře světa a o tom, jak se jeho země ztratila v labyrintech vesmíru. Vždy ho pohlcovala melancholie – pestrá, trvalá. A nyní, po padesátce, žije Fima v polorozpadlém bytě, potýká se s každodenními starostmi, zmítá se v síti milostných tužeb a pracuje jako vedoucí na gynekologické klinice. Všichni ho milují, ale jeho společnost těžko snášejí. Je tím, kdo dovolil snům a fantaziím překonat realitu. Jeho míchaná vajíčka se vždy spálí, jeho sendvič spadne jako marmeláda, mrtvý šváb mu čte existenciální přednášky a příchod malířů je vnímán jako apokalypsa. Ale v chaosu Fima života se světluška matně, ale sebevědomě a vytrvale mihne. Naděje? Láska? Moudrost? Kdo ví. Amos Oz maluje portrét muže a generace schopných úžasných snů, ale tak uvízlých ve svých snech. Jedná se o jeden z nejvíce „ruských“ románů izraelské klasiky, ve kterém jsou jasně viditelné stíny Puškina, Gogola a Čechova. Jak sám Amos Oz píše: „Fima je Evžen Oněgin ze čtvrti Kirjat Yovel a Oblomov z Jeruzaléma, se kterým je můj hrdina spojen mnoha vlákny.”